V okrese Pardubice, tam, kde končí Polabská rovina, začínají Železné hory, leží malá víska Spytovice. Rodný kraj a kraj dětství si nevybíráme - je v životě jen jeden. A šťasten je ten, kdo si jeho obraz nese v srdci celý život.
Lidská sídla zde byla již v době, kdy se ještě nepsala historie. V místě zvaném Kopanina se nalezly popelnice,různé ozdoby a kroužky. K mnohým místům zdejšího okolí se vztahují četné pověsti a báje.
V okolí obce se lámal kámen na stavby domků a slniční štěrk, který byl rozvážen na silnice, ponejvíce na chlumecko.
Podle sčítání lidu bylo v obci:
- v roce 1910 326 obyvatel
- v roce 1921 296 obyvatel
- v roce 1930 272 obyvatel
- v roce 1978 150 obyvatel
- v roce 1985 143 obyvatel
Na přelomu století bylo v obci provozováno již zaniklé řemeslo, t.zv.čamrdářství. Byla to ruční výroba perleťových knoflíků. Sami čamrdáři sbírali v okolních potocích a i v Labi různé škeble, lastury a ulity, nebo je i vykupovali. Z nich pak vyráželi různé ozdoby a hlavně knoflíky - čamrdy. Ještě ve 40. letech se v cestě mezi Spytovicemi a Kozašicemi nacházely odpadky po vykrajovaných knoflíkách.
Také zde v čp. 6 byla slavná kovárna, kde se kovali koně, voli i krávy a pro potřeby hospodářů z celého okolí se vyráběly různé potřebné věci a nářadí. Pan mistr kovář byl proslaven i tím, že obratně trhal lidem zuby.
Podle údajů z roku 1921
Okresní politická správa (expositura), okresní soud, berní úřad, okresní správní komise - to vše bylo v Přelouči. Okresní školní výbor byl v Pardubicích, Krajský soud a okresní finanční ředitelství v Chrudimi, Poštovní a telegrafní úřad ve Zdechovicích, Železniční stanice v Kladrubech-Řečanech nad Labem.
Ve vsi byly dva hostince, v čp.1 a v čp.52, dva obchody - v čp.10 a v čp.26, kovárna v čp.6. Z veřejných budov v majetku obce jen domek čp.7 - zvaný pastouška, kde nacházeli nocleh žebráci, bezdomovci a nejchudší potulní lidé.
Náboženství
V roce 1782 (dle archivu evangelické církve v Trnávce) bylo ve Spytovicích 45 domovních čísel, z nichž pouze v čp.13 a čp.27 zůstali obyvatelé katolíky. Po 150 letech, v r.l932, je ve Spytovicích evidováno jen 20 evangelických rodin.
Na návsi stojí zvonice a kříž s datem 1865. Za první světové války byl zvon z kvalitní zvonoviny "zrekvírován". V r.1918 byl zakoupen nový zvon, který stál i s prací a zavěšením 328,- korun. Ty byly uhrazeny ze sbírky občanů.
V roce 1921 byl zavezen rybníček uprostřed návsi a vysázeny ořechy a kaštany.
Spytovice byly jednou z prvních obcí v okrese které byly elektrifikovány a kde byla zřízena veřejná telefonní stanice.
Kultura
V obci byl do r.1990 velice aktivní Sbor dobrovolných hasičů s dlouholetou tradicí, sahající až do konce minulého století. Slavné byly hasičské bály a na maškarní průvody z let sedmdesátých a osmdesátých vzpomínají občané dosud.
Také ženy v obci se scházely pod titulem Dohlížecího výboru Jednoty a pořádaly Den dětí, Mírové ohně, MDŽ, Mikulášské nadílk a podobně. Úspěšná byla i obecní knihovna.
Po roce 1990 byl dům čp.52 předán restituentům a prodán, hostinec čp.1 byl zrušen a tak ve vsi není možnost ke společenským setkáním.
Zemědělství
Do roku l957 zde bylo šest větších zemědělských usedlostí, kde měli pár i více koní, výměru půdy přes 20 ha, dále zde byly čtyři střední hospodářství s jedním koněm a zbytek obyvatel byli t.zv. kovozemědělci, kteří pracovali na dráze (ČSD), nebo v továrnách v Přelouči a obhospodařovali jen malá políčka.
27.6.1957 bylo založeno JZD. Po překonání počátečních obtíží se stalo jedním z nejproduktivnějších družstev.
Pověsti a báje
Za dávných dob stával prý na skále, vzdálené cca 15 minut chůze od obce, pevný hrad, ve kterém sídlil zbožný rytíř.Ten byl trnem v oku zpupným pánům na hradě Lichnici až tak, že ukládali o jeho život. Za temné bouřlivé noci se přiblížili ke hradu, který zanedlouho dobyli. Obyvatele hradu,sloužící a poddané vyvedli na skálu a bez milosti sťali - zavraždili- odtud název "Vražda". Krev nevinně popravených tekla ze skály a vymlela rozsedlinu, která se nazývá "Hluboký". Není však věrohodně doloženo, že ve Spytovicích stával hrad.
Roku 1364 se uvádí jméno Mikuláše ze Spytovic a je možné,že tu kdysi stála tvrz vladyků Spytovských.
Proklatec jsou nevelké louky, které kdysi byly bažinou. Podle pověsti se tu tajně scházívali milenci, kterým rodiče ve známosti bránili. Jednou otec děvčete se o schůzce dověděl a oba milence na místě přistihl a proklel. Ti se propadli do bezedného bahna a nikdo je už nespatřil.
Jiná pověst vypráví, že se tudy vozilo z lesa dřevo. Bažinatá půda byla nesjízdná, dost lidí i dobytka se v těch místech zranilo. Lidé práci zde proklínali, proto "Proklatec".
Katovec je zalesněná skála po levé straně silnice, jedeme-li od Přelouče do Zdechovic. Mezi lidmi se vypráví, že zde skutečně žil kat a popravovalo se tu, proto je skála krví zbarvena červeně.
Pověst novějšího data o tomto místě vypráví, že v době prohlášení tolerančního patentu roku l780 vznikla ve Zdechovicích náboženská sekta, které lidé říkali Ariáni (snad to byli Adamité). Členové této sekty byli velice zbožní a žili kolektivně, jako kdysi "Čeští bratři". Zemřelé nepohřbívali na hřbitově, ale v malém lesíku na Katovci. O půlnoci prý všichni vstanou,jednoho vezmou na máry a nesou dolů do míst, kde se říká "U zabité ženy" a v "Obickách". Tam vykonají společnou modlitbu a vrátí se do svých hrobů. Tento denní obřad musí vykonávat tak dlouho, dokud je nevysvobodí spravedlivý člověk, který jejich kosti uloží do posvátné země na hřbitov. Komu se podaří za noci spatřit tento hrůzný průvod, ten prý do roka zemře.
Místo "Zabitá žena" má název podle následující pověsti:
Kdysi žil ve Spytovicích švarný záletný myslivec. Byl zasnouben s bohatou nevěstou, ale scházel se ještě s pěkným děvčetem, které mu na schůzce sdělilo, že s ním čeká děcko. On ji v zoufalství zastřelil a chtěl zmizet. Lidé ho však chytili a byl na Katovci popraven. Ústním podáním se pověst šíří a název "Zabitá žena" se zachovává dosud po celé věky.
Čertova skála
V rovině, vpravo od silnice ze Spytovic ke Lhotě, je vidět osamělá skála, dnes zarostlá stromovím a křovím. O ní vypráví pověst, že jeden zámožný sedlák za slib pohádkového bohatství upsal duši čertu. Sázka byla taková, že čert dopraví půlku Kunětické hory, svázanou do slaměného povřísla, až ke chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. To měl vykonat, než kohout ráno zakokrhá. Ale právě když byl čert s nákladem v tomto místě kohout zakokrhal, povříslo prasklo a skála se zaryla hluboko do země. V tomto místě často odpočívali lidé, kteří zde pracovali na polích, protože tu byla studánka s pramenem křišťálové vody. Zrovna tak i na druhé straně za vsí v "Obickách" byla krásná studánka, která po celé věky lidem sloužila.
Údaje čerpány z Pamětní knihy obce Spytovic a vlastivědného sborníku Krajem Perštýnův r.1921 - 1937.
Ke dni 7. října L.P. 2000 sepsala kronikářka obce Spytovice paní Helena Procházková.
