Farnost Zdechovická
Ku faře zdechovické jsou přifařeny: Zdechovice, Chvaletice, Telčice, Trnávka, Řečany, Labětín, Spytovice, Horušice, Morašice, Zbraněves. R. 1904 čítala katolíků 2170, jinověrců 1656. Patronem jest majitel allod. panství zdechovického (1029.07 ha půdy), nyní JUDr. Otto Mettal s chotí Amalií.
Zdechovice (Zděchovice), ves 1 a půl hod. jihozáp. od Přelouče na mělkém Krasnickém potoku, který se vlévá do rybníka "U ovčína", s 96 domy a 629 obyv. české národnosti (1900), dle direkt. r. 1904 se 607 katol., 17 evang. augsb. vyzn., 11 evang. helv. vyzn. a 12 Židů, s far. kostelem, 4tř. školou, poštou, a dvorem poplužním, lihovarem a cihelnou. Velkostatek má zde tři rybníky nalité: U ovčína (třecí; žijí v něm též raci), Hořejší a Dolejší (výtažné); rybníček Na obci náleží obci. Jméno osady pochází snad od zakladatele a hlavy rodu Zdecha.
Chrám sv. Petra a Pavla připomíná se již ve XIV. stol. jako farní. Dříve býval menší, dřevěný s postranním ambitovým chorem; r. 1716 věkem stará a sešlá, ale dovedně vystavěná budova nahrazena za gruntovního urozeného pána Leopolda Wiežníka, pána na Zdechovicích, kostelem zvětšeným, zbudovaným z kamene v románském slohu. Vstoupíme-li do milé této svatyně, utkví oko naše se zálibou na uměle řezaném rámci starého oltářního obrazu sv. ap. Petra a Pavla málo již znatelného. Široký tento rámec, v němž ze spleti zelených listů vynikají zlaté růžece a jenž svým eliptickým k vrcholu zostřeným tvarem dosahuje od stolu oltářního až ke stropu, ozdoben jest na vrcholu korunou knížat z Paarů. Stěny kostelní a 4 postranní oltáře zdobí četné obrazy, z nichž některé mají uměleckou cenu. - Jeden zvon chrámový jest z roku 1481, druhý z r. 1582.
Visitační zráva biskupa Haye z r. 1782 uvádí o farnosti Zdechovické toto: "Zdejší farní administrator Josef Pačina zdá se býti pro Zdechovice stvořeným. Jest jedním z nejlepších kazatelů tohoto chrudimského kraje .... Nikdy neuklouzne mu slovo, kteréž by třebas jenom z daleka uraziti mohlo. Za málo týdnů tak mnoho dokázal, že protestanté houfně jeho kátání navštěvují, jež evangelickými nazývají .... Zrovna v tom okamžení, když tuto zprávu sestavuji, slyšel jsem ke svému skutečnému zármutku, že toto obročí jiný dostal (od kníž. Paara). Přifařené obce: Zdechovice, vesnice a farní chrám, v němž se první tři neděle v měsíci řádné bohoslužby konají (200 katolíků, 203 protestanté); Morašice, Spitovice, vesnice čtvrt hod. od far. chrámu (77 kat., 309 prot.); Chvaletice, Řečany, Trnávka, Labětín, Zbraněves, vesnice půl hod. od far. chrámu (150 kat., 755 prot.); Telčice, Horušice, vesnice tři čtvrti hod. od far. chr. (163 kat., 583 prot.). Dohromady 590 katolíků, 1850 protestantů."
O stížnosti, kterou vedli zdejší katolíci na protestanty a jak ji tento shovívavý biskup vyřídil, viz oddíl Náboženství.
Že Zdechovice jsou osadou prastarou, o tom dočítáme se již na 4. listě u leta šestistého sedmdesátého sedmého v Hájkově Kronice České:
"Člověk jeden velmi statný z rodu Krokova jménem Botak šel aby shlédl zemi a pojal s sebou pět pacholkův a chlebův, aby měli za dlouhý čas, nabrali, také lučišť svých doma nenechali, neb se obávali zvěři, kteráž toho času v těch pustinách často se ukazovala. I přišli jsou na veliké hory dne jednoho a na nich jsou oheň učinivše odpočívali, a ohledujíce motykou, úrodná-li země i nalezli rudu železnou velmi užitečnou, i navrátili jsou se k Krokovi pánu svému, noviny i dar jemu nesouce. A on toho vděčen jsa hned poslal více čeledi, aby rudu kopali a lámali, a ohněm přehánějíce železo z ní dělali, a Botak předřečený nad nimi správcí byl, a v svém dvoře, kterýž sobě tu pod horami vnově postavil choval, kterémuž Zdechovice jméno dal, a tu on Botak s železem se obíraje, a Krokovi jeho podávaje, až do své smrti seděl."
Toť sice báje Hájkova, ale svědčící, že již před ním v stol. XV. dobýváno železo v Zdechovicích; bezpečných zpráv o nich máme teprve ze XIV. a XV. století.
Ve Zdechovicích bývala tvrz, a r. 1373 držitel její Ježek ze Zdechovic se připomíná jako dobrodinec okolních kostelů. Jan Zdechovec uvádí se r. 1410. Roku 1454 jménem svým a svého bratra Petra okázal list poručný Aničky ze Zdechovic, panny v naději boží a dcery dobré paměti řečeného Zdechovce, svědčící bohabojným pannám Kateřině Vysoké od Betléma z Starého Města a Dorotě, ježto činí poručnice.
V druhé polovici XIV. stol. a v XV. stol. seděli na Zdechovicích Sekerští ze Sekeřic, z nichž zvláště se připomíná Jan Sekerka ze Sekeřic, jehož manželka Eližběta prodala 1502 právo své k Zdechovicům, Labětínu, Chvaleticům a j. strýci svému Petrovi ze Sekeřic. Jan Zdechovec ze Sekyřic uvádí se co svědek r. 1454 a nepochybně týž pod jménem Jan ze Sekeřic a na Zdechovicích svědčí ještě 1493 Mikuláši Kdulincovi z Ostromíře a na Smrkovicích. Dříve snad drželi je Spitovští, jak soudíme ze zápisu z r. 1488, dle něhož Štěpán Angel z Ronovce pohoní Jana Spitovského na Zdechovicích o plat k podací do Přelouče. R. 1521 seděl na Zdechovicích Václav Lorecký z Elkouše, jemuž poslal pan Vilém z Pernštějna pohrůžčivé psaní, že má rozepři s uhlíři u Zdechovic a že on Vilém chce při uhléřech státi. Též Diviše Žehušického z Nestajova pan Vilém žádal, aby Loreckému proti uhlířům nepomáhal, jelikož panu Vilému by se děla škoda na lesích a clech.
(16. Mart. 1521.) Potom psali se Trčkové z Lípy na Zdechovicích.
Na sněmě dne 22. února 1523 způsobeno narovnání s Petrem Sudou z Řenec, který, postoupiv králi statku svého Janovic a Veselé, obdržel náhradou za to královský statek Zdechovice právem zástavy. (Č. m. kronika III. 987.) R. 1525 zapsal král Ludvík tvrz Zdechovice i s příslušenstvím témuž Petrovi, který po shoření desk zemských r. 1543 zboží to tnovu do desk vložiti dal.
R. 1555 seděl na Zdechovicích Sigmund Sud z Řenec, syn Petrův, potom Mikuláš Dašický z Barchova. R. 1570 vládl zde Jan Lukáš ze Žerotína, jenž prodal Zdechovice r. 1585 Hynkovi Vrabskému z Vrabí, po němž je drželi Kerunk Mikuláš Vrabský Tluksa, okolo r. 1630 Váslav Vrabský z Vrabí. Okolo r. 1642 stal se držitelem Zdechovic Václav st. Věžník z Věžník, pak Bernart hr. Věžník z Věžník*) na Nových Dvořích, r. 1710 jeho syn Leopold, který je prodal r. 1722 Karlu Josefu hr. Paarovi (děd nejvyššího poštmistra), v jehož rodině zůstalo do r. 1889, kdy je koupil Jan Schebek, jehož dcera Amalie provdala se za dra. Ottu Mettala, býv. professora, jenž je dosud drží.**)
Zámek zdechovický jest dvoupatrová budova se 7 okny v každém patře v průčelí, s věží a hodinami, jež ukazují na všecky čtyři strany. Uvnitř nalézá se sbírka vzácných obrazů, zhotovených od vlašských, německých a českých mistrů.
Zdechovice a sousední Chvaletice zasluhují, aby byly častěji a více navštěvovány, neboť vynikají lesnatou romantickou krajinou, která se dá přehlédnouti s návrší Strážník, na jehož úpatí leží; odtud možno přehlédnouti i ves Chvaletice. Jihovýchodně od Zdechovic leží Morašice, ves obklopená lesnatým návrším, které od myslivny velice krásný pohled poskytuje; lesy náležejí velkostatku Nové Dvory, jenž byl také od r. 1679 v držení Věžníků, z nichž Bernart vystavěl zde zámek. Dle pověsti byly prý Zdechovice místem hornickým, dobývána zde ruda železná. Bernart Věžník daroval r. 1682 na kapli přeloučskou na sv. poli železo.
K mnohým místům a skalám zdejším pojí se pověsti.
V r. 1866 objevili se zde Prušáci 6. července, a sice sbor jízdy od I. armády prince Bedřicha Karla. Cesty zdejší mají prach a bláto červené, jež pocházejí nejvíce z červeného svoru na Katovci.
Stará pila, samota (4 chalupy) severovýchodně opodál Zdechovic, nedaleko trati stát. dráhy, kníž přijdeme cestou od Zdechovic kolem návrší Zabité ženy.
